Archiválie detail

Praha

13. listopad 1696
Dopis adresovaný pražské konzistoři popisuje napadení ženy jedním páterem z malostranského kláštera dominikánů; shrnutí jádra sporu, v němž jako svědek dále figuruje Petr Brandl.

Majitel: Národní archiv, Praha, Archiv pražského arcibiskupství, Řád dominikánů 1570–1574, inv. č. 3680, sign. C 132/3a, kart. 2175.

Edice: dosud nepublikováno.

Vysoce důstojně velební, urození a vysoce učení páni páni milostiví, Va[šim] vy[soce] du[chovním] veleb[ným] m[ilo]- stem bolestně a slzavě se stěžovati a nevyhnutedlně ten nepříkladný neslejchaný příběh a exorbitancí veleb[ného] kněze a na ten čas prokurátora kláštera s. Máří Magdaleny v král[ovském] Menším Městě pražským, kterýžto dne 8. tohoto měsíce octobris mimo sobě dané nejmenší přičinění, nenadále přijdouce ven z Prahy na Smíchov do dvoru urozeného a statečného vladyky pana Daniele Globice z Bučína, vyzkoumaje nepřítomnost pána gruntu, beze vší opovědi do příbytku mého, kdežto nemocí těžkou od Pána Boha navštíven u kamen jsem ležel, týž vel[ebný] pan páter prokurátor invective s nerozvážlivou tyranskou furií manželku mou před očima mýma tu tak decumbirujícího při sobě mající holí bil, mlátil a několikerým hlavy její zproražením, tak jak corpus delicti konce o ní roztržené hole s. v. košile krvavá a rány to doličují a dosvědčují, též když ještě na tom dosti neměl, pod hábitem svým tlustý karabáč mající vyňal, tu dokonale ji bezpočtu ran sine moderamine do své vůle a unavení dal, takáž ona z veliké bolesti a mdloby na roh truhly bokem jest upadla, od kteréhožto pádu a zbití tak, jak všem v témž dvoře povědomo s. v. krví vyhazuje a den ode dne křadne [!] a nepochybně skrze takové zbití předčasem smrt podstoupiti musí. Já pak byvše předešle nemocný, na takové tyranisirování nevinné manželky mé dívati se musíce ex justissimo cordolio do větší a těžší nemoci jsem upadl a skrze to na skrovné živnosti naší nemohu a škodu trpíme. I poněvadž milostiví páni páni já to přečinění pana pátera prokurátora nižádným způsobem bez slušné náhrady a zasloužilého vytrestání jeho nemohu mlčením opominouti, ač sice pověst jest, že by týž obžalovaný pro to (prej) byl to z vymštění učinil, že jest manželka moje dle sobě dané příčiny jistou osobu (salvis castis auribus) za kurvu jmenovala, kterážto předešle již dvakráte skutečně zmrhána jest, to ale se jeho v nejmenším netejkalo, nebyvše ona jeho přítelkyně, a tak res inter alios actae, aliis nec prosunt nec nocent tím žádným titulem nekompetýrovalo jemu jí se ujímati a pokudž co se domejšlel proti manželce mé míti, cum nemo sibi judex měl řád a právo jí konvenýrovati, to ale on opominul a netoliko skrze to duchovní osoby své irregularitatem incurriroval, ale i s. řádu prostituci učinil, což vše nepochybně bez vůle a vědomí důstoj[ného] veleb[ného] pana pátera převora jeho se stalo, ale i také contra tranquilitatem publicam regni statuta, leges et Sacrae Cae[sarae] Majestatis patenta supraeme excedýroval, pohoršení lidu a zlej příklad nevěřícím učinil, manifeste vim privatam komitýroval, skrze což bonifikací vyplejvá, já pak ucházejíce se předně k instanci první jeho dosavad žádné náhrady jsem užíti nemohl. Z té příčiny Va[ší] vy[soce] du[chovní] vel[ebné] m[ilosti]ti jakožto nejpřednější instanci jeho k nohám padajíc slzavě žádám, že se ke mně tak milostivě nakloniti, manželce mé slušnou bonifikaci v příčině bolesti hojení, zameškání, s kterou bych já spokojen býti mohl, k učinění téhož p[ana] pátera prokurátora přidržeti a co tak proti duchovním i světským právem též svatému řádu provinil, vytrestati naříditi sobě milostivě oblíbiti ráčíte. Jus et justiciam administrando zůstávám Va[šim] vy[soce] du[chovním] vel[ebným] m[ilos]tem poníženě poslušný Pavel Hruška mp.